VŠEOBECNÉ POZNATKY O ZEMI

Ve Vesmíru existují struktury různých velikostí, jejichž poznávání úzce souvisí s poznáváním galaxií. Na obr. 1 je znázorněn vesmírný systém. Jeho největšími celky jsou nadkupy, které se skládají z kup, kupy se skládají z galaxií. Naše Země je součástí sluneční soustavy, která je součástí Galaxie mléčné dráhy.

Tvar Země se nejvíce podobá zploštělému rotačnímu elipsoidu. Podle Mezinárodní unie pro geodézii a kartografii (IUGG) je rovníkový poloměr Země 6,38 .10⁶ m, zploštění Země 0,00337, povrch Země 510 .10⁶ km², z toho povrch souší 149 . 10⁶ km² a povrch oceánů 361 .10⁶ km². Idealizovaný tvar Země je dán plochou geoidu.

1 - Vesmír, 2 - nadkupa, 3 - kupa, 4 - Galaxie mléčné dráhy, 5 - nejbližší okolí sluneční soustavy ve Vesmíru, 6 - sluneční soustava, Z - Země.

Pohyby Země jsou trojí: - kolem Slunce po eliptické dráze vzdálené od Slunce 147 až 152 milionů km za 365 dní 5 hodin 49 minut, - kolem vlastní osy od západu k východu 365,2422 x ročně, rotační pohyb zemské osy po myšlené kuželové ploše s periodou 25 800 let. Malé pohyby mohou být vyvolávány atmosférickými vlivy nebo sluneční aktivitou.

Zemská tíže je výslednicí gravitace a rotace Země a projevuje se tíhovým polem Země. Je největší na pólech a nejmenší na rovníku.

Zemský magnetizmus má původ v nitru Země a jeho intenzita je cca 0,5 .10⁴ Tesla. Magnetické pole se měnilo a mění s časem a studium paleomagnetizmu pomáhá geologům vytvořit reálnou představu o vývoji Země. Na okraji zemské kůry se indukují sekundární magnetická pole, jejichž intenzita závisí na magnetické susceptibilitě minerálů (k). Magnetická susceptibilita vyjadřuje schopnost magnetizace hornin a minerálů v závislosti na intenzitě vnějšího magnetického pole. Nejběžnějším minerálem, který má feromagnetické vlastnosti je magnetit. Vnitřní stavba Země je znázorněna na obr. 2.

Zemská kůra je nejsvrchnější částí pevného zemského tělesa. Tvoří ji dva základní typy - kůra kontinentální a kůra oceánská. K nim přistupuje ještě další typ, tzv. kůra přechodného typu.

Kontinentální kůra je vyvinuta pod pevninou a její mocnost je asi 30 až 40 km. Je více rozšířena na severní polokouli a lze ji charakterizovat rychlostí podélných seizmických vln do 6200 m .s^-1. Ve svrchní části ji tvoří horniny usazené, slabě metamorfované a vulkanické. Ve střední části ji tvoří převážně granitoidy a ve spodní části bazaltoidy. Mezi granitoidní a bazaltoidní vrstvou je výrazná plocha nespojitosti - Conradova plocha.

Obr. 2 Schéma stavby Země se základními údaji o jednotlivých hloubkových zónách.

A - zemská kůra do 35 km

MOHOROVIČIČOVA PLOCHA

B - svrchní vrstva pláště do400 km

C - přechodní vrstva pláště do 900 km

D - spodní vrstva pláště do 2900 km

GUTENBERGOVA PLOCHA

E - zemské jádro do 5100 km

F - zemské jádro do 6378 km

Oceánská kůra je tvořena převážně bazickými horninami. V tomto typu kůry se pohybují podélné seizmické vlny rychlostí vyšší než 6200 m .s^-1.

Mezi zemskou kůrou a svrchní vrstvou pláště je vyvinuta další diskontinuita - Mohorovičičova plocha a další významná nespojitost je mezi pláštěm a jádrem - Gutenbergova plocha, kde dochází k náhlému snížení rychlosti podélných seizmických vln a vymizení vln příčných. Předpokládá se, že zde přechází pevná fáze zemské hmoty ve fázi kapalnou.