GEOLOGIE je jednou z přírodních věd, která studuje složení, stavbu a vývoj zemské kůry. Dnes se rozsah výzkumu rozšířil na celou Zemi jako planetu. Geologie zkoumá procesy, které na ni působily po celou dobu jejího vývoje. Zabývá se fyzikálními silami (geofyzika), chemickým složením (geochemie) a také živočišnými pozůstatky (paleontologie). Rozsah geologie se stále rozšiřuje a vznikají nové mezioborové disciplíny. Studium se přesouvá i na jiná nebeská tělesa, v jejichž složení a vývoji je možné vidět analogii se Zemí. Všechny tyto poznatky jsou aplikovány pro lidstvo (aplikovaná geologie) tak, aby mu zajistily dostatek nerostných surovin, pomohly najít ekologicky vhodné prostory k osídlení a aby snížily nebezpečí rizika přírodních katastrof.
Geologie k tomu využívá i poznatků příbuzných vědních disciplín, jako např. mineralogie, jejíž náplní je studium minerálů, petrografie, která popisuje a člení horniny a vysvětluje jejich vznik. Důležité jsou i poznatky z takových oborů jako chemie, fyzika, astronomie, geografie, botanika i zoologie. Velmi významnou vědní disciplínou související s geologií je geomorfologie, studující tvary zemského povrchu, které jsou výsledkem působení jak endogeologických a exogeologických činitelů, tak i geografických faktorů.
Geologie je velmi obsáhlým vědním oborem, který se dělí na samostatné vědní disciplíny, a to na geologii všeobecnou, geologii historickou (stratigrafie a paleontologie), geologii regionální a geologii aplikovanou, která zahrnuje i inženýrskou geologii, disciplínu zabývající se geologickými otázkami spojenými s potřebami stavebního inženýrství. Geologický obor zabývající se především zajišťováním vodních zdrojů a problémy s tím spojených se jmenuje hydrogeologie.
Stavební inženýr se při své činnosti ať projekční, nebo při provádění staveb, vždy setkává s geologickými otázkami, které, i když sám často neřeší, musí umět správně posoudit a být schopen vyvodit z nich závěry pro hospodárné projektování a provádění staveb.
Aby mohl stavební inženýr posuzovat základní geologické jevy při provádění staveb a činit správné závěry z inženýrskogeologických posudků pro navrhování a projekt, musí mít především základní znalosti z všeobecné geologie, regionální geologie a technické petrografie.
Stavební inženýr přichází do styku s horninami jako se základovou půdou již při výběru a hodnocení staveniště, kdy často geologické podmínky určují jeho vhodnost a z toho vyplývající způsob založení stavby.
Inženýři konstruktivně-dopravní a vodohospodářské specializace mohou na základě znalostí z výše uvedených geologických disciplín hodnotit petrografický charakter horniny a z něho vyplývajících geotechnických vlastností pak mohou usuzovat na únosnost, stabilitu, pevnost, rozpojitelnost a těžitelnost základové půdy i chemickou povahu podzemní vody. Velmi často je rozhodující znalost technických vlastností hornin při provádění zemních prací na liniových stavbách, kde zejména stabilita svahů, zářezů nebo násypů je na nich závislá.
Zvláště značné geologické znalosti musí mít inženýr zabývající se podzemními stavbami nebo při zakládání velkých inženýrských a hydrotechnických staveb.
Jiným způsobem se projevují vlastnosti hornin při jejich použití jako stavebního materiálu. Horniny použité jako drcené nebo těžené kamenivo i jako stavební kámen musí splňovat určité technické požadavky.
Geologické znalosti uplatní i architekti při výběru a použití hornin jako dekoračního kamene, pro jehož využití je důležitá znalost petrografického složení a strukturně-texturních parametrů, které především ovlivňují technické vlastnosti uvažovaného kamene.
Horniny mají značný význam pro stavebnictví také jako základní surovina pro výrobu stavebních hmot. Výběr, těžbu a kvalitu takových surovin musí umět posoudit inženýři-technologové.
Z uvedeného vyplývá, že
geologie a z ní správně vyvozené závěry, ovlivňují
náklady na zakládání staveb i výrobu stavebních materiálů
a konstrukcí.